Každý příběh na něčem stojí a ten náš propojuje legendy Linhartovského zámku a legendy hradu Biała.
Naše legendy jsou pěkně popsané v knížce Ireny Šindelářové s názvem Legendy Linhartovského zámku a zde je krátký úryvek.
LEGENDA I.
Zámek Linhartovy · CZ
Nikdo už neví, odkud si vlastně linhartovský pán Sedlnický přivezl toho podivného muže s tmavou pletí, nikdo ani neví, jaké bylo jeho pravé jméno. Jisté je, že pocházel ze země, kde slunce barví lidské tváře do sněda a tropický vánek kroutí vlasy do mnoha drobných prstýnků. Legenda, která o něm vypráví, ho oslovuje prostě Mouřenín.
Jednoho večera se sešlo panstvo k velkolepé hostině. Na obrovském stole se sladce usmívaly z cínových mís medové perníčky, preclíky a koláče, nad tím vším se linula divoká vůně pečené zvěřiny, ve zlatých pohárech rudě zářilo víno a do toho hrála zámecká kapela, jejíž melodie přehlušovalo mlaskání, hlasitý hovor a cinkání příborů hodující společnosti. Jen dva muži stále seděli nad netknutými talíři a vzrušeně o něčem debatovali. Ten starší, hrabě Sedlnický, kroutil hlavou a nesouhlasně poulil oči.
„Co mi to tu povídáte, hrabě Arco, není možné, aby někdo měl větší sílu než můj sluha Mouřenín! V daleké zemi jsem byl svědkem mnoha jeho zápasů, vždy vyhrál dříve, než se jeho protivník stačil rozloučit se životem! Všechny domorodé písně ho oslavovaly!“
Hošťálkovský hrabě Arco se potutelně usmíval, počkal, až jeho přítel spolkne poslední rozhorlenou slabiku a řekl:
„Opravdu, neklamu vás ani sebe. Ten člověk, žijící v malé osadě Ptáčník, je ohromný silák, kterého nikdy nikdo nemůže přemoci. Jmenuje se Hans a o jeho neobyčejné síle se už mnozí přesvědčili. I já osobně jsem jednou při návštěvě svého panství viděl na vlastní oči, jak tento muž vytáhl zapadlý vůz, plný dřeva, s takovou lehkostí, s jakou kdokoliv jiný zvedá ošatku s peřím.“
„No, připouštím, milý příteli, možná, že je přece jenom o něco silnější než ostatní, ale to neznamená, že by nad ním můj sluha nezvítězil! Tak dobrá, uzavřeme sázku. Ať spolu oba muži bojují a uvidíme.“
Zbytek si musíte přečíst v knížce
LEGENDA II.
Hrad Biała · Polsko
řed mnoha lety, v dobách, kdy černý pes hlídal městské uličky tvořené klenutými podloubími, se v temnotě objevovala vysoká sněhobílá postava, která se s každým okamžikem zdála větší a větší… Byla to Bílá paní, která se o půlnoci zjevovala na zdejším zámku. Jako duch procházela několikrát za noc chodbami a komnatami. Otevírala jedny dveře za druhými, dokud nenašla spícího obyvatele zámku. Bezhlučně se přiblížila k lůžku a nadzvedla sněhobílý šátek, který jí zakrýval obličej. Poté se sklonila nad spícího a beze slova mu třikrát foukla do tváře. Jakmile svůj úkon dokončila, v tichosti a temnotě komnatu opustila. Nikdo nedokázal vysvětlit, jaký byl cíl jejího počínání. Co Bílou paní motivovalo? Není známo, kdy ze zámku v Bílé zmizela, ani zda s ní někdy někdo promluvil.
LEGENDA III.
Hrad Biała · Polsko
Dávno, dávno tomu, co byla v prostorných chodbách zámku v Bílé vídána postava, která obyvatele připravovala o klidný spánek. Nikdo by se v noci neodvážil procházet sám z komnaty do komnaty, neboť všichni věděli, že na zámku straší. Říkalo se, že ve chvíli, kdy kostelní hodiny odbijí půlnoc, se v zámeckých prostorách zjeví postava ženy oděné v dlouhý černý šat. Jako duch se pohybuje zámeckými chodbami a otevírá všechny komnaty… nikdo neví, co vlastně hledá.
Putování Černé paní po zámeckých komnatách trvalo přesně hodinu. Když hodiny odbily jednu ráno, duch ženy náhle zmizel, aby se znovu objevil dalšího dne o půlnoci. Nikdy s ní nikdo nepromluvil. Není známo, jaký byl účel jejích nočních toulání, a nikdo si už ani nepamatuje, kdy se na zámku ukázala naposledy.
PROZKOUMAT →
ZOBRAZIT →